Květen 2017

Dlouhozobka svízelová

20. května 2017 v 0:19
Dlouhozobka svízelová je motýl z čeledi lišajovitých, ale jako jediná z čeledi není nočním živočichem. Trochu se podobá kolibříkovi, saje nektar květin a třepetá se ve vzduchu. Má rozpětí křídel asi 40-50 mm a je tažná. Vykytuje se v jižní Evropě a teplejších částech střední Evropy. Během své migrace se dostane i do ČR., ale vyskytuje se i v Asii nebo severní Africe.


Základní informace:
Český název:dlouhozobka svízelová
Latinský název:Macroglossum stellatarum
Hlavní znaky:dlouhý sosák, kterým při třepotavém letu saje nektar z květu, přední pár křídel šedohnědý s pruhy, zadní křídla žlutooranžová, robusní tělo
Velikost:rozpětí křídel 40-50 mm
Způsob života:tažný motýl
Rozšíření svět:Evropa, Asie, severní Afrika
Rozšíření ČR:téměř po celém území
Potrava:motýli -nektar
Ochrana:nejedná se o ohrožený druh

Binturong

18. května 2017 v 19:28
Binturong je málo známé, ale přesto zajímavé zvířátko, která Vám dnes představím v krátkém článěčku.

Je to největší šelma z čeledi cibetek. Používá ocas jako ,,pátou končetinu" stejně jako některé opice a výborně šplhá na stromy a to má 20 kg.
Binturong je mírumilovná šelma, která se živí hlavně ovocem! Je chovancem mnoha zoologických zahrad. Nejlépe Vám ho představí následující videa:



Hlavně na druhém videu byla vidět jeho klidná povaha vůči lidem. Až půjdete zase někdy do ZOO zkuste se tam po něm podívat. U nás v Plzni ho máme a moc ráda ho pozoruji. Působí sice jako lenoch, ale umí i pěkně řádit.

Český objevitel největšího dravého brouka

10. května 2017 v 20:50
Nejprve bych se chtěla omluvit, že teď blog trochu flákám, ale prostě nestíhám. Mimo jiné zrovna hledám nevěstu pro jednoho z mých papoušků a žádná legrace to není. Asi jsem moc kritická, ale zatím žádná mi nevyhovovala (kéž by si jí Sunny vybral sám). Tahle má špatné peří, tahle je moc stará, tahle nemá kroužek.... No a teď konečně ke článku!

Na začátku 19. století prý přírodovědec Georges Cuvier prohlásil, že všechna velká zvířata již byla objevena. Řekl také že, gorily neexistují, to prý jen cestovatelé nejsou schopni rozpoznat šimpanze. Teď jsou nám jeho slova k smíchu, protože od té doby bylo objeveno ještě tolik druhů zvířat....a ne všechna byla malá. Ale jedno malé a přitom největší svého druhu objevil i český kryptozoolog Jaroslav Mareš. Je také autor mnoha knih, cestovatel a záhadolog. Objevil totiž největšího dravého brouka na světě! A to úplnou náhodou. Dostal krovky neznámého brouka, kterého zašlápl slon a hned mu bylo jasné, že jde o brouka, kterého nezná.

Dočetla jsem se o více případech náhodného objevení nového živočicha. Líbí se mi třeba případ z Francie. V jednom z muzeí měli vystavený exemplář obrovského gekona a nikdo se o něj desítky let nezajímal. Až nový majitel si ho prohlédl podrobněji a zjistil, že se lidé koukali spoustu let na nový druh gekona, který v přírodě už nejspíše zcela vymizel. Dostal jméno gekon Delcourtův a stále se pátrá po živých zástupcích druhu.

A ještě nakonec mám jeden zajímavý odkaz. Mám ho od jednoho blázna do přírody (dokonce si troufám říci, že skoro stejně velkého jako jsem já). Je to odkaz na zajímavé stránky (pouze v angličtině) plné tabulek právě o nově objevených druzích. Tady je: http://www.iucnredlist.org/

O čem se teď hodně mluví a píše?

4. května 2017 v 20:54
Protože se snažím být v obraze.... Rozhodla jsem se sepsat zde pár nejaktuálnějších a nejzajímavějších věcí z přírody, které se poslední dobou hodně řeší.

Žije vakovlk?
Když byl ve 30. letech 20. století zcela vyhuben nikoho nezajímal, nestudoval ho žádný vědec, zachovalo se jen několik starých fotek (pocházejících většinou ze ZOO) a pár jeho kůží a kostí. Až v poslední době se o vakovlkovi začalo zase mluvit. Objevili se vědci, kteří si byli jisti, že toto zvíře ještě nevymřelo. Doufají, že se pár jedinců ještě ukrývá na ostrově Tasmánie u Austrálie, kde byl spatřen ,,poslední" divoký vakovlk. Je však možné, aby se zvíře jeho velikosti ukrývalo před lidmi tolik let? Proč by nelovil ovce jako dříve? Nebo ho snad spatřili jen domorodci a před světem to tají? Jistě Vás napadá ještě spoustu otázek, ale odpověď na ně se dozvíme až skončí výzkum.

Wildlife Photographer of the Year 2016
Konečně je to tady! Vyhlášení jedné z největších fotografických světových soutěží zaměřených na přírodu, kterou pořádá Britské přírodovědné muzeum. I v 52. ročníku se bylo na co dívat. Soutěží se v mnoha kategoriích ( plazi, obojživelníci, ryby, savci, bezobratlí, město....) a novansnímky měli autoři jako třeba Iago Leonardo ( Španělsko), Nayan Khanolkar (Indie), Ronan Donovan (USA), Scott Portelli (Austrálie) a další. Výstava byla tentokrát, tak jsem si fotografie prohlížela přes internet. Jestli Vás vítězové kategorií také zajímají zde jsou stránky fotografů: www.iagoleonardo.com, www.nayankhanolkar.com, www.simonstafford.co.uk nebo se podívejte přímo na stránky muzea: www.nhm.ac.uk.


Druhý největší hlodavec
Když se řekne největší hlodavec určitě si vybavíte kapybaru, ale kdo je druhý největší hlodavec světa ví málokdo. Tak přátelé řeč bude o roztomilém zvířátku, které se jmenuje mara stepní. Mary jsou někdy přezdívány ,,srnky z řádu hlodavců" a to díky jejich dlouhým nohám, běhu a zbarvení, které opravdu připomíná srnku. I když není mara žádný obr ( v říši hlodavců ano, ale z našeho pohledu ne) dokáže běžet rychlostí až 45 km/h! Celkově je to velmi zajímavé zvířátko a jsem moc ráda, že je konečně oficiálně ,,sestřenkou" morčat a jiných hlodavců.


Strom roku 2017
Další soutěž, která se však může týkat i Vás (neříkám, že Wildlife se Vás nemůže týkat). Pokud víte o stromu, který by si zasloužil označení STROM ROKU 2017 a označení PAMÁTNÝ STROM nebojte se ho přihlásit! Není to jen tak: musíte ho změřit, odhadnout jeho stáří, dohledat zmínky o něm v kronikách, sehnat hromadu podpisů....

Co jste možná nevěděli....

3. května 2017 v 20:30
Tento článek je vlastně pokračování k předešlému článku, protože také souvisí se stopami člověka v přírodě. Že se máme k přírodě chovat hezky je snad zbytečné psát, ale napsat PROČ se o přírodu starat je důležité. Tak tady jsou některé důvody, které jsem vybrala z knihy pana Františka Hykeše, z časopisu Příroda a z výstavy Země krásná neznámá.

- Během 20. století bylo zničeno 80 procent světových pralesů.
- Do roku 2100 by mohla hladina moří stoupnout až o 50 cm. To by se dotklo 20 procent světové populace.
- V roce 2005 dosáhla díra v ozonové vrstvě na jižní polokouli 7 milionů čtverečních kilometrů, což je více než trojnásobek rozlohy USA.
- Průměrná roční spotřeba benzínu na člověka: v Africe - 31 l
v Asii - 50 l
v Evropě 427 l
v Americe - 1 637 l
- Na naší planetě hrozí zánik 1/4 druhů savců, 1/8 ptáků, 1/3 ryb a 2/5 obojživelníků.
- Spotřeba vody za jeden den : farmář na Madagaskaru -10 l
Pařížan - 240 l
Američan - 600 l

Popravdě jsem z některých čísel byla opravdu zděšená a musela jsem si ji přečíst ještě jednou. Myslím si, že je dobré to vědět a třeba se nad tím i trochu zamyslet, protože mozek nestačí jen mít, ale také ho musíme někdy používat!

Dronte mauricijský a můj May Day

1. května 2017 v 22:49
Dronte mauricijský? Ano! Jde o již vyhynulého opeřence, který se stal symbolem všech živočišných druhů, které vyhubil člověk. Budeme mu říkat prostě ,,dodo" (nedovolila bych si vymýšlet jiná jména pro již pojmenované živočichy, jen se trochu opičím po panu Františkovi Hykešovi). Dodo nesl nějakou dobu české jméno blboun nejapný, ale to už naštěstí neplatí. Byl to celkem velký nelétavý ostrovní pták, který neměl žádné přirozené predátory (nutno podotknout, že jejich počet se reguloval sám ) . Když začali lidé podnikat mořeplavby vše se pro doda od základů změnilo. Na ostrovy lidé zavlékli kočky, psi a jiné potenciální predátory a i oni sami konzumovali vajíčka dodů. K jejich úplnému vyhubení přispělo i kácení původních lesů....

A proč jsem si zrovna na doda vzpomněla? Byla jsem dnes v Zoologické a botanické zahradě města Plzně na dni May Day ( Školy a neziskové organizace z Plzeňského kraje si každoročně 1.5. připraví stánky, které mají za úkol informovat veřejnost o ochraně přírody. Letos to byla konkrétně biodiverzita. Každý stánek má připravené i výrobky a výtěžek z jejich prodeje putuje do předem vybrané organizace, která nějak pomáhá přírodě. Letos třeba Talarak - filipínská organizace věnující se problematice palmového oleje a dále organizace na ochranu chřástala polního v naší přírodě. ) . U našeho stánku si děti mohly vyrobit včelí hotel pro divoké včely, nechat si namalovat cokoliv na obličej nebo si zakoupit něco ze stánku. Byla jsem tam od 8:30 do 18:00 a byla to docela fuška. Tak jsem si ,,za odměnu" šla koupit dvě strašilky filipínské, protože jsem dříve měla pakobylky australské a zbylo mi prázdné terárium speciálně pro hmyz. Je sice pravda, že už doma mám takovou malou ZOO: Fenka německého ovčáka, zakrslý králíček, gekončík noční, papoušek královský (a brzy i jeho nevěstu) , 39 zebřiček pestrých, 28 dospělých achatin immaculatek a okolo 80 mladých, 14 dospělých achatin reticulatek a asi 53 mladých, rybičky dvanácti druhů, vodní šneky a další strašilky. To oni všichni jsou moje největší učitelé.
Ale už jsem zase odbočila, prostě a jednoduše jsem si ze ZOO odnesla se strašilkami i dvě moc zajímavé knihy. První PALMANACH, která se věnuje problematice palmového oleje (zde máte další důkaz, že se o tohle téma opravdu zajímám) a druhou, která se stala mojí inspirací pro tento článek: STOPY ČLOVĚKA V PŘÍRODĚ. Tam sem mimo jiné autor zabývá i dodem.

Nakonec byl článek spíše výpravný než poučný, tak snad odpustíte, že jsem se tak rozepsala, ale May Day si to vážně zaslouží je to skvělý projekt!